Divadlo a zase divadlo

Jupí, jupí, nový vzhled blogspotu a já si zas můžu připadat sto padesát let stará, neb začínám trpět tím syndromem: "V tomhle už se nikdy nemůžu vyznat".
No nicméně, co bych o těchto parných dnech psala, nevím. Asi jen to, že tropická vedra by si měla počkat na opravdové léto a nesmažit lidi za živa už koncem dubna. Dnešní Podolí praskalo... ve svých prastarých švech.

Tenhle týden, když se k tomu připočte ještě minulý pátek, jsem měla největší štěstí, co se divadel týče :) Ach, čert vem spisovnost. Zkouška orchestru ve Vinohradském divadle je báječná, pokud budete mít čas a osmdesát korun, určitě se na ní běžte podívat, protože za to prostě stojí :) Další povedenou záležitostí byl Ideální manžel od Oscara Wilda. Nejsem na nějaký reakce dělaná, takže vám to komentovat nebudu, jen bych prostě chtěla napsat: "Jo, to bylo dobrý!". Nestává se mi to často, ale druhá půlka představení se mi líbila víc než ta první, asi to mělo větší spád. No to je jedno, dobré to bylo. A poslední hrou (no jo, jsem kulturní na měsíc dopředu) byl Rain Man :)Tedy takhle - kdo viděl film, uvidí v podstatě dost podobnou, hodně věrohodně zahranou věc, na které je maličko děsivá její tříhodinová délka. Ale ty herecké výkony za to, myslim, stojí.
Kromě mé lásky k Petru Šabachovi, nebo spíše jeho tvorbě, jsem konečně přečetla něco od Nicka Hornbyho, a světe div se, bylo to Jak na věc. Sice sem většinu děje znala z filmu a představovala jsem si v těch situacích přesně malýho nejlepšího Tonyho (ehm, Skins, takže teda Nicholase Houlta) a taky vychcanýho Hugha Granta, vlastně i zbytek postav :D, ale bylo to dosti čtivé a konec je vlastně jiný, což je dobře. Sice nechápu, proč to autoři filmu tak změnili, ale aspoň bylo nějaký překvápko. Kéž bych uměla popisovat díla. A kéž bych četla spíše knížky k maturitě.
A ať máte rádi komiksy nebo ne, určitě si udělejte chvilku a přečtěte si Persepolis od Marjane Satrapi, který krásně ukazuje krutou dobu v Íránu i autorčin život mimo něj. Česky má tenhle komiks teda dva díly.
Poslední velmi uměleckou záležitostí bude tahle "píseň" od Chemical Brothers k filmu Hanna, který jsem neviděla. A tohle jsem omylem objevila na Youtube :) Brzo budou asi nějaké fotky.
Mějte se krásně a neupečte se!

Exprese

Upřímně si často zakládám složky nebo pojmenovávám soubory podle nějaké asociace. A jednu takovou zvláštní složku mám pojmenovanou přesně exprese a mám v ní jedny z nejdivnějších a možná občas přehnaně temných fotek. A tak bych vám jich pár dneska chtěla ukázat. Možná taky proto, že prší a teplota padá skoro k nule. Proto, že jsem dneska šla v zimním kabátě a nebylo mi ani vedro ani zima. A taky proto, že jsme byli na Čtyřech sluncích a kamarádka se mě ptala, jestli mi to taky nepřipadá tak depresivní. Ač ne, nechci vás ochudit o trochu toho depresivního nádechu :)
Vlastně bych k tomu ještě chtěla podotknout, že nejsem žádnej kuřák, ale co by pro fotku člověk neudělal, i když pak bude mít půlku dne v puse hroznou pachuť. Jo, vypadá to trošku, jako by se mi v okolí nevyskytoval žádný nekuřák, ale ani jeden z lidí, co tu má co do činění s kouřem, běžně nekouří.
Doufám, že si užíváte velikonoční prázdniny a protože tu dlouho zas nic nebylo, tak něco krásného, asi profláknutého ZDE.
Tip na film nejspíš nemám, Čtyři slunce byly dobrý, na náladě to sice moc nepřidá, ale aspoň to je realistický a né přihlouple přeslazený. Prostě takový typický Slámovský film :)