Už zbývá pouhých čtrnáct dní do konce prázdnin. Tedy takhle, to zbývá nám, kterým díky rekonstrukci začíná školní rok až v pondělí.
A já nevím co psát, co taky, když to tu nechci mít jak diář, že :) Ale dobře, červenec byl dosti pražský. Celkem jsem z něj nebyla v Praze asi pět dní, jinak pořád. To sice původně moc v plánu nebylo, ale stalo se a události jako kamarádčiny narozeniny nebo premiéra posledního Harryho Pottera, mě tu držely zuby nehty. V srpnu jsem se vydala do přírody, kde jsme si mohli vedro ulehčit v Berounce a bezmezně opile hulákat s toaleťáky na hlavách (to snad ani nejde jednoduše pochopit). Následoval Sázavafest, jehož dokonalé obsazení nám trochu kazila naše zhýčkanost a požadování něčeho, jako třeba možnost umytí si rukou po východu z "toitoiky" nebo travnatá plocha pro stan. Bohužel, bazén a park musely stačit :D Ostatně ta hudba to docela vynahrazovala, i když nepřijeli Mandrage a poslední den se stal dosti ztrátovým. Jenže jsem si odtamtud odnesla skoro lásku k Irie Révoltés a ještě prohloubila svůj osobní vztah k The Subways :D
V Praze jsem se moc neohřála (velmi obrazně řečeno, o to, abych se vařila, nebyla nouze) a ujížděla jsem za prarodiči na brigádku. Ta byla velmi prospěšná a nyní jsem doma a nejspíš to tak už i zůstane a opět se budu moci procházet rozpálenou Prahou v třiatřiceti stupních a mít se blaze, jak jinak také v Praze.
Doufám, že se tak má také každý (Gábi), kdo to čte a též doufám, že sem brzo něco přibude.
Tahle fotka pochází z 22.6., kdy byl západ slunce nadmíru vydařený :)
