sobota 28. dubna 2012

Divadlo a zase divadlo


Jupí, jupí, nový vzhled blogspotu a já si zas můžu připadat sto padesát let stará, neb začínám trpět tím syndromem: "V tomhle už se nikdy nemůžu vyznat".
No nicméně, co bych o těchto parných dnech psala, nevím. Asi jen to, že tropická vedra by si měla počkat na opravdové léto a nesmažit lidi za živa už koncem dubna. Dnešní Podolí praskalo... ve svých prastarých švech.

Tenhle týden, když se k tomu připočte ještě minulý pátek, jsem měla největší štěstí, co se divadel týče :) Ach, čert vem spisovnost. Zkouška orchestru ve Vinohradském divadle je báječná, pokud budete mít čas a osmdesát korun, určitě se na ní běžte podívat, protože za to prostě stojí :) Další povedenou záležitostí byl Ideální manžel od Oscara Wilda. Nejsem na nějaký reakce dělaná, takže vám to komentovat nebudu, jen bych prostě chtěla napsat: "Jo, to bylo dobrý!". Nestává se mi to často, ale druhá půlka představení se mi líbila víc než ta první, asi to mělo větší spád. No to je jedno, dobré to bylo. A poslední hrou (no jo, jsem kulturní na měsíc dopředu) byl Rain Man :)Tedy takhle - kdo viděl film, uvidí v podstatě dost podobnou, hodně věrohodně zahranou věc, na které je maličko děsivá její tříhodinová délka. Ale ty herecké výkony za to, myslim, stojí.
Kromě mé lásky k Petru Šabachovi, nebo spíše jeho tvorbě, jsem konečně přečetla něco od Nicka Hornbyho, a světe div se, bylo to Jak na věc. Sice sem většinu děje znala z filmu a představovala jsem si v těch situacích přesně malýho nejlepšího Tonyho (ehm, Skins, takže teda Nicholase Houlta) a taky vychcanýho Hugha Granta, vlastně i zbytek postav :D, ale bylo to dosti čtivé a konec je vlastně jiný, což je dobře. Sice nechápu, proč to autoři filmu tak změnili, ale aspoň bylo nějaký překvápko. Kéž bych uměla popisovat díla. A kéž bych četla spíše knížky k maturitě.
A ať máte rádi komiksy nebo ne, určitě si udělejte chvilku a přečtěte si Persepolis od Marjane Satrapi, který krásně ukazuje krutou dobu v Íránu i autorčin život mimo něj. Česky má tenhle komiks teda dva díly.
Poslední velmi uměleckou záležitostí bude tahle "píseň" od Chemical Brothers k filmu Hanna, který jsem neviděla. A tohle jsem omylem objevila na Youtube :) Brzo budou asi nějaké fotky.
Mějte se krásně a neupečte se!

1 komentář:

  1. Uaaa, na Persepolis už jsem dočista alergická, viděla jsem ho asi 3x v rámci školy :D
    Haha, na Zkoušce orchestru jsi možná viděla tátu, hraje tam trumpetistu /i když hraje je silný slovo/ .)
    takovejch doporučení, ty jo :)
    na fotky se těším... a zítra taky!

    OdpovědětVymazat