Deviantní umělec Nicoweb

Jak je mým silným zvykem, brouzdala jsem deviantartem a nemohla se odtrhnout a postupně jsem se dostala až k těmhle fotkám. Přijde mi to nádherně zpracovaný, jak je to jednoduchý a přitom v tom něco je. Větší recenzi rozhodně nečekejte, ostatně myslím, že to ani není třeba. Nejvíc se mi líbí asi ta poslední, ale více fotek (nejenom zvířecích) ZDE :)

Violent Femmes

(Jenom tak pro úvod, mám tu nový design :O :D)

Mé nejmilejší čtenářky blogu, pevně doufám, že nacházíte zalíbení v alternativním rocku a lehce divné muzice ;)

Aspoň pojmenování "alternativní rock" nese hudba Violent Femmes na anglické wikipedii. Já, jakožto hudební antitalent, se nevyznám moc ani v žánrech. Podle internetu se můžu odhadovat, že poslouchám převážně indie rock :D

No to je úplně fuk. Na Violent Femmes jsem narazila díky The Airborne Toxic Event, teda přesně díky jejich stránce na facebooku, protože tam občas dávaj zajímavý odkazy, takže k čemu se ten facebook hodí, žejo :) Dali tam písničku Good Feeling a  když jsem se jí snažila najít, nejrychlejší mi přišlo stáhnout celý album a pak jsem se už jen nestačila divit, co mi to hraje :D Good Feeling je pomalá písnička a až po poslechnutí celého alba jsem v ní taky začla pociťovat ten "drsnější" hlas :D Totiž celý album je poněkud - nevim jak jinak to zas nazvat - drsnější. Nejdřív jsem ty písničky přeskakovala ve snaze přijít na nějakou líbivější, ale po chvíli jsem si zvykla a našla v tom snad i zalíbení.
Asi ze mě recenzentka opravdu nebude a tak se omlouvám, že - pokud jste se dostaly až sem - jste musely číst celou mou osobní cestu za touto americkou rockovou, punkovou, ať je to co je to, kapelou a doufám, že si je třeba i pustíte a nebude vám to znít tak hrozně ;) Mějte ale na paměti, že to je nejspíše trochu svéráznější hudba a nenechte se ošálit písničkou Good feeling :D Btw ještě bych doporučila písničky American music, Life is an Adventure... no ale samozřejmě, já si stáhla jedno album z roku 99, kdo ví, jaké hity představují zbylá alba :) (asi to brzo zkusím zjistit)

Až mi to srdce trhá

Objevila jsem konečně smysl svého vysedávání u počítače, i když mi to nejde přes pusu, protože se mi chce umřít kvůli tomu, že to jsou jen obrázky a nemám to před sebou. Na talíři.

Řeč by měla být o tom, jak čas od času narazim na blog o jídle a pak se nemůžu od těch přímo si říkajících o ochutnání, krásně vypadajících kousků odtrhnout. Ani si ty recepty nečtu, jenom hltám očima fotky. U mě teda nemá cenu číst asi skoro žádný recept, protože by to zaručeně nedopadlo tak, jak má, ale ještě recepty v angličtině, to už je přespříliš. Mám vždycky takové lehké nutkání taky něco zkusit spatlat, ale pak se mi zas nejvíc líbí stejně to, co má recept až na půdu a co nemá 5 řádků, to neudělám.
Ale myslim, že keců už bylo dost a tak vám nabídnu také ochutnávky, po kterých se vám možná budou sbíhat sliny :)
Jestli mě něco uchvátilo, tak to byl tento web: http://lisamichele.wordpress.com/
pak pěkně čěsky: http://luciedvorakova.blogspot.com/
macronkový šílenství: http://diannesfoodoflove.blogspot.com/
a taky: http://www.mydiversekitchen.com/search/label/cocoa

a na závěr dosti hloupé a chabé, ale ukázka toho, na co se normální smrtelník jako já zmůže :)

George Babbitt a jiné

Jelikož jsem člověk, který je líný něco sám hledat a nejvíc se inspiruju z inspirace jiných, nevím, jestli sem někdy dokážu dát něco nového a pěkného :D

Zítra nám oficiálně začíná škola, takže už jsem opravdu nedočkavá (to je fakt) a strašně se těším (to není fakt, ale ironie). Ve středu mi vysmívání dělalo celkem dobře, ve čtvrtek a pátek jsem stihla zapomenout, že už je září a někdo do tý školy vážně šel.

Tak mě teď napadlo, že jediné, co bych sem mohla napsat, je, co jsem četla za prázdniny - a že toho moc nebylo. V červnu jsme byli zasypáni povinnou četbou, kterou by bylo vhodné za prázdniny přečíst. Bohužel se počet knih pohyboval okolo dvaceti a to já ještě nepřečetla za rok 2011, ještě více bohužel tak bylo přes polovinu poezie, což není moje oblíbená četba. Nechápu, proč se všechny verše musí nějak rozebírat a máme za nimi hledat nějaké poselství. Co tím sakra autor myslel, jak to můžeme asi vědět?

Rozhodně na počátku července měli v knihovně pouze jednu povinnou prózu a tou byla knížka Babbitt od Sinclaira Lewise. V podstatě je to něco kolem tři sta stran o muži ve středních letech jménem George Babbitt. O tom, jak se mu žije v americkém (dle knížky) velkoměstě a jak se mu povede odbočit ze svého pokojného, zajetého a nejspíš i trochu nudného života. Nezní to moc lákavě, ale když se člověk začte, špatné to není. Na druhou stranu, nevím, jestli bych po téhle knížce šáhla, pokud bych jí neměla v té povinné četbě. Upřímně, četla jsem jí přes měsíc, i když to nic neznamená, protože hlavně ze začátku jsem se četbě věnovala jen v hromadných prostředcích.

Druhou knížkou, kterou jsem zvládla zdolat v poněkud kratším čase je asi tak 5x kratší Alchymista. To asi četl skoro každý a kdo ne, za dva dny to přečtené má. Příběh pěkný, ale asi mě to neoslovilo zas tak šíleně. Jako, že bych to nebrala za nejlepší knihu nebo tak. Jinak styl psaní a celkově té knížky mi přišel strašně jako Tracyho tygr a Muž, který sázel stromy v jednom - oboje to jsou krátký, ale strašně pěkný knížky.

No a to bude asi vše. Omlouvám se, že občas píšu děsně spisovně a pak už mi nějaký obraty ale nejsou přes pusu/prsty. Takže hodně štěstí ve škole :)

Naprosto nudné popisování!!

Už zbývá pouhých čtrnáct dní do konce prázdnin. Tedy takhle, to zbývá nám, kterým díky rekonstrukci začíná školní rok až v pondělí.

A já nevím co psát, co taky, když to tu nechci mít jak diář, že :) Ale dobře, červenec byl dosti pražský. Celkem jsem z něj nebyla v Praze asi pět dní, jinak pořád. To sice původně moc v plánu nebylo, ale stalo se a události jako kamarádčiny narozeniny nebo premiéra posledního Harryho Pottera, mě tu držely zuby nehty. V srpnu jsem se vydala do přírody, kde jsme si mohli vedro ulehčit v Berounce a bezmezně opile hulákat s toaleťáky na hlavách (to snad ani nejde jednoduše pochopit). Následoval Sázavafest, jehož dokonalé obsazení nám trochu kazila naše zhýčkanost a požadování něčeho, jako třeba možnost umytí si rukou po východu z "toitoiky" nebo travnatá plocha pro stan. Bohužel, bazén a park musely stačit :D Ostatně ta hudba to docela vynahrazovala, i když nepřijeli Mandrage a poslední den se stal dosti ztrátovým. Jenže jsem si odtamtud odnesla skoro lásku k Irie Révoltés a ještě prohloubila svůj osobní vztah k The Subways :D

V Praze jsem se moc neohřála (velmi obrazně řečeno, o to, abych se vařila, nebyla nouze) a ujížděla jsem za prarodiči na brigádku. Ta byla velmi prospěšná a nyní jsem doma a nejspíš to tak už i zůstane a opět se budu moci procházet rozpálenou Prahou v třiatřiceti stupních a mít se blaze, jak jinak také v Praze.

Doufám, že se tak má také každý (Gábi), kdo to čte a též doufám, že sem brzo něco přibude.

Tahle fotka pochází z 22.6., kdy byl západ slunce nadmíru vydařený :)

Graham Coxon

Přeju pěkné prázdniny! Dneska mi zčistajasna opět došlo, k čemu jsem tento blog vlastně založila :D Měly tu být věci, co se mi líbí a co mě nějak ovlivňují a ono prásk, zas se mi to v hlavě semlelo do obyčejnýho blogu a proto jsem ho chtěla taky vymazat :)

Nevadí, takže předávám jen Grahama Coxona. Tahle písnička mi z těch pár, co jsem zatim měla možnost slyšet, přijde asi nejlepší.

Je to rebel!

Od té doby, co jsem si u Gábi přečetla doporučení na internetové "rádio" Jango.com, se mi papír na stole plní názvy kapel a zpěváků, které bych chtěla ještě slyšet. Nebo líp řečeno, najít si čas a vzpomenout si, že jsem si od nich něco chtěla stáhnout :)
Samozřejmě mi tam často skočí Babyshambles nebo Subways, což teda vůbec nevadí, ale většinou mi tam hrají neznámé písničky. Nebo jsem je někdy slyšela a konečně vím, od koho jsou, což je možná ještě lepší :D
Fajn, už mě to přespisovné popisovaní trochu leze krkem :)

Přichází zlé školní časy, pololetí se blíží a všichni chtějí známky nějak zákeřně brzo. Problém nastává, když naprosto netuším, o co tam vlastně běží, zejména v chemii. Vzhledem k naprostému kašlání (sem tam..:D) na učení mi zakrňuje mozek a odmítá se nové věci učit rychle.

To by asi stačilo. Jsem ráda, že se trochu ochladilo/zatáhlo. I když mé milované džíny nabyly na rebelském vzezření (to je sice divný slovo, ale zrovna mě tak napadlo), když se mi pod zadkem vyrobila zčistajasna asi tak pěticentimetrová vodorovná díra. Myslím, že u mě je stejně jedno, kolik děr na kalhotách budu mít, protože celá působím dost otrhaně, neboť jsem asi měsíc nosila jedině boty, které jsem si v září rozřízla o nějaký kovový předmět vystupující ze země, když jsme dobíhali autobus. Aspoň jsem měla pořádné větrání. Ne vážně, kupovat si boty z obchodu s oblečením, tedy přesně z H&M asi moc chytré není. Sice jsem se do nich v tu chvíli zamilovala, protože přesně odpovídaly mojí představě, ale kdyby nebylo toho záříjového incidentu, asi by tam ta díra na patě mezi látkou a podrážkou vznikla stejně, asi by se sešoupaly a asi mi chyběl kousek podrážky na patě jako teď. Momentálně je schovávám pod postelí a doufám, že je mamka brzo neobjeví a nezneškodní. Jednoduše jsem prostě chtěla říct, že mám děravých a ošoupaných věcí mraky, protože mě nakupování upřímně nenaplňuje nadšením ale spíše utrpením.

To je konečně všechno, omlouvám se, že jsem nic inspirativního do tohoto článku opravdu nevnesla a ahoj Gábi :D