Naprosto nudné popisování!!

Už zbývá pouhých čtrnáct dní do konce prázdnin. Tedy takhle, to zbývá nám, kterým díky rekonstrukci začíná školní rok až v pondělí.

A já nevím co psát, co taky, když to tu nechci mít jak diář, že :) Ale dobře, červenec byl dosti pražský. Celkem jsem z něj nebyla v Praze asi pět dní, jinak pořád. To sice původně moc v plánu nebylo, ale stalo se a události jako kamarádčiny narozeniny nebo premiéra posledního Harryho Pottera, mě tu držely zuby nehty. V srpnu jsem se vydala do přírody, kde jsme si mohli vedro ulehčit v Berounce a bezmezně opile hulákat s toaleťáky na hlavách (to snad ani nejde jednoduše pochopit). Následoval Sázavafest, jehož dokonalé obsazení nám trochu kazila naše zhýčkanost a požadování něčeho, jako třeba možnost umytí si rukou po východu z "toitoiky" nebo travnatá plocha pro stan. Bohužel, bazén a park musely stačit :D Ostatně ta hudba to docela vynahrazovala, i když nepřijeli Mandrage a poslední den se stal dosti ztrátovým. Jenže jsem si odtamtud odnesla skoro lásku k Irie Révoltés a ještě prohloubila svůj osobní vztah k The Subways :D

V Praze jsem se moc neohřála (velmi obrazně řečeno, o to, abych se vařila, nebyla nouze) a ujížděla jsem za prarodiči na brigádku. Ta byla velmi prospěšná a nyní jsem doma a nejspíš to tak už i zůstane a opět se budu moci procházet rozpálenou Prahou v třiatřiceti stupních a mít se blaze, jak jinak také v Praze.

Doufám, že se tak má také každý (Gábi), kdo to čte a též doufám, že sem brzo něco přibude.

Tahle fotka pochází z 22.6., kdy byl západ slunce nadmíru vydařený :)

Graham Coxon

Přeju pěkné prázdniny! Dneska mi zčistajasna opět došlo, k čemu jsem tento blog vlastně založila :D Měly tu být věci, co se mi líbí a co mě nějak ovlivňují a ono prásk, zas se mi to v hlavě semlelo do obyčejnýho blogu a proto jsem ho chtěla taky vymazat :)

Nevadí, takže předávám jen Grahama Coxona. Tahle písnička mi z těch pár, co jsem zatim měla možnost slyšet, přijde asi nejlepší.

Je to rebel!

Od té doby, co jsem si u Gábi přečetla doporučení na internetové "rádio" Jango.com, se mi papír na stole plní názvy kapel a zpěváků, které bych chtěla ještě slyšet. Nebo líp řečeno, najít si čas a vzpomenout si, že jsem si od nich něco chtěla stáhnout :)
Samozřejmě mi tam často skočí Babyshambles nebo Subways, což teda vůbec nevadí, ale většinou mi tam hrají neznámé písničky. Nebo jsem je někdy slyšela a konečně vím, od koho jsou, což je možná ještě lepší :D
Fajn, už mě to přespisovné popisovaní trochu leze krkem :)

Přichází zlé školní časy, pololetí se blíží a všichni chtějí známky nějak zákeřně brzo. Problém nastává, když naprosto netuším, o co tam vlastně běží, zejména v chemii. Vzhledem k naprostému kašlání (sem tam..:D) na učení mi zakrňuje mozek a odmítá se nové věci učit rychle.

To by asi stačilo. Jsem ráda, že se trochu ochladilo/zatáhlo. I když mé milované džíny nabyly na rebelském vzezření (to je sice divný slovo, ale zrovna mě tak napadlo), když se mi pod zadkem vyrobila zčistajasna asi tak pěticentimetrová vodorovná díra. Myslím, že u mě je stejně jedno, kolik děr na kalhotách budu mít, protože celá působím dost otrhaně, neboť jsem asi měsíc nosila jedině boty, které jsem si v září rozřízla o nějaký kovový předmět vystupující ze země, když jsme dobíhali autobus. Aspoň jsem měla pořádné větrání. Ne vážně, kupovat si boty z obchodu s oblečením, tedy přesně z H&M asi moc chytré není. Sice jsem se do nich v tu chvíli zamilovala, protože přesně odpovídaly mojí představě, ale kdyby nebylo toho záříjového incidentu, asi by tam ta díra na patě mezi látkou a podrážkou vznikla stejně, asi by se sešoupaly a asi mi chyběl kousek podrážky na patě jako teď. Momentálně je schovávám pod postelí a doufám, že je mamka brzo neobjeví a nezneškodní. Jednoduše jsem prostě chtěla říct, že mám děravých a ošoupaných věcí mraky, protože mě nakupování upřímně nenaplňuje nadšením ale spíše utrpením.

To je konečně všechno, omlouvám se, že jsem nic inspirativního do tohoto článku opravdu nevnesla a ahoj Gábi :D

Po pěti letech čehosi

Asi to byla blbost, ale budiž :D
Dlouho jsem už přemýšlela, že z sblogu přejdu na blogspot, protože to tu upřímně vypadá líp a mám pocit, že když bych sem plácla třeba jen jedinou fotku, tak to bude naprosto normální, zatímco u toho sblogu mi to tak nepřijde. Fajn, to je asi kravina...
No kolem a kolem mi zas přijde škoda zahodit něco, co jsem si "pěstovala" od ledna roku 2006. Fuj, přes pět let. Takže to budu muset ještě promyslet a třeba to tu zachvilku zas zrušim. Jo, zní to všechno krásně optimisticky :)
Dneska mě totiž popadla touha sdělit světu všechno, co mi přijde naprosto dokonalé nebo aspoň skvělé. Ať už je to hudba, knížky, filmy, obrázky a fotky nebo cokoli jiného. Jak to u mě ale často bývá, jak rychle ta touha přijde, o to rychleji odejde.
To by mohl být zatím konec a jestli to bude někdo někdy číst, bojte se, můj vkus je občas asi pěkně mimo.

Jen poslední věc - přezdívka. To je věc, která mi nikdy nešla a od založení různých účtů mě úspěšně celkem často odradí. Tuhle mi poradila kamarádka, když jsem od pár lidí (i od ní :D) dostala zelenou barvu na hlavu. Upřímně, ještě jsem si jí na vlasy nedala, neboť tento proces zahrnuje i odbarvení a já jsem moc líná, nerozhodná a bojácná na to, abych se toho chopila a vrhla se do barvení a následného nošení.
Má to tedy znamenat zelené ofiny (jednotné číslo bylo zabráno :/), ale až se dokopu k přebarvení, asi to mou ofinu zahrnovat nebude :)