Měsíc do Vánoc

Popadá mě pocit bezmoci, když sleduju Perný den s Beatles, poslouchám ty písničky, který mi přijdou naprosto úžasný (protože já sem dost velkej beatles magor) a vidím tu vlnu, záplavu, smršť a vážně si přeju, abych tenkrát v šedesátých letech žila v Anglii a taky tu bláznovinu mohla prožívat. Ne na to jen zprostředkovaně koukat o pětačtyřicet let později s vědomím, že polovina nejslavnější kapely vůbec již není mezi živými. A tak si jdu pro jistotu pustit Help!
Píšu to hlavně proto, abych tu v listopadu neměla "hluché" místo. I když to by taky nevadilo a možná by to i bylo lepší.
Neboť jsem nejspíše šprtík, mám teďpocit klidu, že zítra snad konečně nic nepíšeme. Ale kdoví jestli přece... Tak to radši nechám plavat. Stačí, že to počasí mi samo o sobě už přijde lehce nemilé. Ale on ten sníh musí přijít, aspoň na chvilinku, všude krásně bílo. (Jojo, někde asi už sněžilo, že? Ale u nás, Pražanů, ještě nějak ani ne.)
Přemýšlím, co bych vám tak mohla sdělit. Viděla jsem první díl Misfits, hlodá do mě, že to je britský, jinak si ale ještě musím ujasnit, jestli se chci koukat dál a dál a zas se zaplést s dalším seriálem.
Jinak si plánuju přečíst něco od Šabacha, protože sem četla jednu skvělou povídku a když napsal ten Občanský průkaz... nečetly ste něco? :)
No nic, mějte se famfárově a hudební vložka na závěr :D

Winter is coming :)

Jak se daří takhle v prostředku října? Začíná se ochlazovat, občas pořád ještě prší, na zem se snáší tisíce pestrobarevných listů, lidi vytahují kabáty a k večeru, který nadchází s již celkem brzkým setměním, se uchylují k blikajícím televizorům a nedočteným beletriím. Ha, kéž by tomu tak bylo a kéž by to znělo trochu poetičtěji! Nicméně, těch barvených listů si upřímně moc všímat nestíhám; leda tak ve chvílích, kdy nedočkavě a lehce omrzle vyčkávám na zastávce na další autobus, neboť jeden vynechal. Mým dnešním nejlepším rozhodnutím bylo vzít si kabát... a jinak jo, dělala jsem k večeru přesně to, co se tu snažim napsat... seděla jsem nejdřív u Hry o trůny, později u Vyprávěj a ani jsem ty rozečtený Želary nestihla vyndat z tašky.
A abych vám dala jednu z velmi užitečných rad: Nezačínejte se koukat na Game of thrones! Jinak vám to sežere deset hodin čistého času a při druhé sérii zas pár dalších. Oblíbila jsem si tímto další seriál, který sice, jak píšou na ČSFD, pochází z USA, ale herci jsou tam výhradně britští, což mu dodává tu další správnou kapku. Už se tam stihla objevit představitelka Tonksové i Chris ze Skins :) Dost o trůnech, zvládla bych o nich sice plácat ještě dlouho, ale stačilo :)
Mimochodem teda pokud máte rády (rádi :D) starší (kvalitnější) hudbu, zkuste si prosím pustit následující odkazy :D... tak tedy ne, jestli vás to ještě nestihlo omrzet, klikněte SEM a SEM :)


Ten obrázek je možná lehce úchylnej, už asi po tunelu netoužim, ale pořád si do ucha strkám divný věci, co mi přijdou pod ruku :) Problém je, že tomu dinosaurovi bývají vidět jen ty nožičky, protože má špatně zatočenej ocas...

Deviantní umělec Nicoweb

Jak je mým silným zvykem, brouzdala jsem deviantartem a nemohla se odtrhnout a postupně jsem se dostala až k těmhle fotkám. Přijde mi to nádherně zpracovaný, jak je to jednoduchý a přitom v tom něco je. Větší recenzi rozhodně nečekejte, ostatně myslím, že to ani není třeba. Nejvíc se mi líbí asi ta poslední, ale více fotek (nejenom zvířecích) ZDE :)

Violent Femmes

(Jenom tak pro úvod, mám tu nový design :O :D)

Mé nejmilejší čtenářky blogu, pevně doufám, že nacházíte zalíbení v alternativním rocku a lehce divné muzice ;)

Aspoň pojmenování "alternativní rock" nese hudba Violent Femmes na anglické wikipedii. Já, jakožto hudební antitalent, se nevyznám moc ani v žánrech. Podle internetu se můžu odhadovat, že poslouchám převážně indie rock :D

No to je úplně fuk. Na Violent Femmes jsem narazila díky The Airborne Toxic Event, teda přesně díky jejich stránce na facebooku, protože tam občas dávaj zajímavý odkazy, takže k čemu se ten facebook hodí, žejo :) Dali tam písničku Good Feeling a  když jsem se jí snažila najít, nejrychlejší mi přišlo stáhnout celý album a pak jsem se už jen nestačila divit, co mi to hraje :D Good Feeling je pomalá písnička a až po poslechnutí celého alba jsem v ní taky začla pociťovat ten "drsnější" hlas :D Totiž celý album je poněkud - nevim jak jinak to zas nazvat - drsnější. Nejdřív jsem ty písničky přeskakovala ve snaze přijít na nějakou líbivější, ale po chvíli jsem si zvykla a našla v tom snad i zalíbení.
Asi ze mě recenzentka opravdu nebude a tak se omlouvám, že - pokud jste se dostaly až sem - jste musely číst celou mou osobní cestu za touto americkou rockovou, punkovou, ať je to co je to, kapelou a doufám, že si je třeba i pustíte a nebude vám to znít tak hrozně ;) Mějte ale na paměti, že to je nejspíše trochu svéráznější hudba a nenechte se ošálit písničkou Good feeling :D Btw ještě bych doporučila písničky American music, Life is an Adventure... no ale samozřejmě, já si stáhla jedno album z roku 99, kdo ví, jaké hity představují zbylá alba :) (asi to brzo zkusím zjistit)

Až mi to srdce trhá

Objevila jsem konečně smysl svého vysedávání u počítače, i když mi to nejde přes pusu, protože se mi chce umřít kvůli tomu, že to jsou jen obrázky a nemám to před sebou. Na talíři.

Řeč by měla být o tom, jak čas od času narazim na blog o jídle a pak se nemůžu od těch přímo si říkajících o ochutnání, krásně vypadajících kousků odtrhnout. Ani si ty recepty nečtu, jenom hltám očima fotky. U mě teda nemá cenu číst asi skoro žádný recept, protože by to zaručeně nedopadlo tak, jak má, ale ještě recepty v angličtině, to už je přespříliš. Mám vždycky takové lehké nutkání taky něco zkusit spatlat, ale pak se mi zas nejvíc líbí stejně to, co má recept až na půdu a co nemá 5 řádků, to neudělám.
Ale myslim, že keců už bylo dost a tak vám nabídnu také ochutnávky, po kterých se vám možná budou sbíhat sliny :)
Jestli mě něco uchvátilo, tak to byl tento web: http://lisamichele.wordpress.com/
pak pěkně čěsky: http://luciedvorakova.blogspot.com/
macronkový šílenství: http://diannesfoodoflove.blogspot.com/
a taky: http://www.mydiversekitchen.com/search/label/cocoa

a na závěr dosti hloupé a chabé, ale ukázka toho, na co se normální smrtelník jako já zmůže :)

George Babbitt a jiné

Jelikož jsem člověk, který je líný něco sám hledat a nejvíc se inspiruju z inspirace jiných, nevím, jestli sem někdy dokážu dát něco nového a pěkného :D

Zítra nám oficiálně začíná škola, takže už jsem opravdu nedočkavá (to je fakt) a strašně se těším (to není fakt, ale ironie). Ve středu mi vysmívání dělalo celkem dobře, ve čtvrtek a pátek jsem stihla zapomenout, že už je září a někdo do tý školy vážně šel.

Tak mě teď napadlo, že jediné, co bych sem mohla napsat, je, co jsem četla za prázdniny - a že toho moc nebylo. V červnu jsme byli zasypáni povinnou četbou, kterou by bylo vhodné za prázdniny přečíst. Bohužel se počet knih pohyboval okolo dvaceti a to já ještě nepřečetla za rok 2011, ještě více bohužel tak bylo přes polovinu poezie, což není moje oblíbená četba. Nechápu, proč se všechny verše musí nějak rozebírat a máme za nimi hledat nějaké poselství. Co tím sakra autor myslel, jak to můžeme asi vědět?

Rozhodně na počátku července měli v knihovně pouze jednu povinnou prózu a tou byla knížka Babbitt od Sinclaira Lewise. V podstatě je to něco kolem tři sta stran o muži ve středních letech jménem George Babbitt. O tom, jak se mu žije v americkém (dle knížky) velkoměstě a jak se mu povede odbočit ze svého pokojného, zajetého a nejspíš i trochu nudného života. Nezní to moc lákavě, ale když se člověk začte, špatné to není. Na druhou stranu, nevím, jestli bych po téhle knížce šáhla, pokud bych jí neměla v té povinné četbě. Upřímně, četla jsem jí přes měsíc, i když to nic neznamená, protože hlavně ze začátku jsem se četbě věnovala jen v hromadných prostředcích.

Druhou knížkou, kterou jsem zvládla zdolat v poněkud kratším čase je asi tak 5x kratší Alchymista. To asi četl skoro každý a kdo ne, za dva dny to přečtené má. Příběh pěkný, ale asi mě to neoslovilo zas tak šíleně. Jako, že bych to nebrala za nejlepší knihu nebo tak. Jinak styl psaní a celkově té knížky mi přišel strašně jako Tracyho tygr a Muž, který sázel stromy v jednom - oboje to jsou krátký, ale strašně pěkný knížky.

No a to bude asi vše. Omlouvám se, že občas píšu děsně spisovně a pak už mi nějaký obraty ale nejsou přes pusu/prsty. Takže hodně štěstí ve škole :)

Naprosto nudné popisování!!

Už zbývá pouhých čtrnáct dní do konce prázdnin. Tedy takhle, to zbývá nám, kterým díky rekonstrukci začíná školní rok až v pondělí.

A já nevím co psát, co taky, když to tu nechci mít jak diář, že :) Ale dobře, červenec byl dosti pražský. Celkem jsem z něj nebyla v Praze asi pět dní, jinak pořád. To sice původně moc v plánu nebylo, ale stalo se a události jako kamarádčiny narozeniny nebo premiéra posledního Harryho Pottera, mě tu držely zuby nehty. V srpnu jsem se vydala do přírody, kde jsme si mohli vedro ulehčit v Berounce a bezmezně opile hulákat s toaleťáky na hlavách (to snad ani nejde jednoduše pochopit). Následoval Sázavafest, jehož dokonalé obsazení nám trochu kazila naše zhýčkanost a požadování něčeho, jako třeba možnost umytí si rukou po východu z "toitoiky" nebo travnatá plocha pro stan. Bohužel, bazén a park musely stačit :D Ostatně ta hudba to docela vynahrazovala, i když nepřijeli Mandrage a poslední den se stal dosti ztrátovým. Jenže jsem si odtamtud odnesla skoro lásku k Irie Révoltés a ještě prohloubila svůj osobní vztah k The Subways :D

V Praze jsem se moc neohřála (velmi obrazně řečeno, o to, abych se vařila, nebyla nouze) a ujížděla jsem za prarodiči na brigádku. Ta byla velmi prospěšná a nyní jsem doma a nejspíš to tak už i zůstane a opět se budu moci procházet rozpálenou Prahou v třiatřiceti stupních a mít se blaze, jak jinak také v Praze.

Doufám, že se tak má také každý (Gábi), kdo to čte a též doufám, že sem brzo něco přibude.

Tahle fotka pochází z 22.6., kdy byl západ slunce nadmíru vydařený :)